Kde zůstal člověk?

Já si taky myslím, že bychom se zase měli naučit brát umírání a smrt jako naprosto přirozenou část života, nedělat z toho nějakou hrůzu, něco, co je potřeba schovávat v nemocnicích za plentami...
Medicínu sice máme na špičkové technologické úrovni, ale nějak se nám z toho vytratil člověk.
Lékaři by se neměli jen snažit život prodlužovat, ale především zkvalitňovat. Jaký smysl má měsíc či rok života navíc, když ho člověk prožije mezi bílými zdmi a cizími lidmi?
Viděla jsem v nemocnici umřít hodně lidí (jsem zdravotník). Umřeli úplně sami, obklopeni vesměs lhostejným zdravotnickým personálem, okachlíkovanými stěnami a pachem dezinfekce. Jistě, sestřičky byly hodné a šikovné... Ale většina těch babiček a dědečků by byla tisíckrát šťastnější, kdyby mohli opustit tenhle svět v kruhu svých blízkých, kdyby se mohli rozloučit se svými milovanými, pohladit si ještě naposledy vnouče... Tohle jim nenahradí sebešpičkovější pracoviště ani sebeprofesionálnější zdravotnická péče.
Nejednou jsem, bohužel, byla svědkem toho, jak se lékaři za každou cenu snažili "zachránit" život umírajícímu stařečkovi. Prosím, když už nemohou spokojeně žít, umožněme jim alespoň spokojeně umřít. Netrapme je dalšími zbytečnými vyšetřeními, nekrmme je spoustou zbytečných léků... Zasahujme do přirozeného procesu umírání jen tolik, aby byl klidný a důstojný. Nehrajme si na Bohy. Buďme lidmi.