Re: Ahoj Irčo,

Ireno, taky jsem ráda, že jsi ten článek napsala. Bohužel, mám okolo sebe dost lidí, kteří si odmítají tyhle věci vůbec připustit. Nejde jen o případnou péči o umírajícího, ale vůbec věci okolo hrobu a tak, když se třeba zeptám, jak bychom to řešili, tak mě okřiknou, že jako proboha, o čem to mluvím.

Moc si přeju, abych v sobě našla tu sílu, až a jestli ta situace nastane, abych se mohla o své blízké postarat.

Na druhou stranu, hodně záleží i na vztazích v rodině. Tam, kde si od sebe drží odstup nebo žijí ve věčném, dlouholetém napětí, se ta pomoc nabízí i přijímá hodně těžce. Moje matka třeba teď řeší svoji matku, která sice zdaleka neumírá, ale už ani není moc schopná žít sama - je v domově důchodců a pořád chce, aby s ní někdo žil u ní v domě, ale zároveň dělá kolem sebe strašné peklo každému, kdo by se opravdu pokusil s ní bydlet.

Ireno, ještě jednou díky za to, že jsi sem to téma vnesla.