Re: víš proč křičela?

Eliško, kopíruju sama sebe z diskuse pod Jak matky...: dnes jsem viděla paní s kočárkem a tak 2/3letým klukem, kluk asi nekoukal na cestu (světe div se, když jdou okolo stavby - předělávají nám fasádu a je okolo toho spousta legrace), já chápu, že to asi dělá pořád, že ji to štve, ale ona na něj tak ječela ... ještě když už nebyli vidět pod kopcem, byla slyšet pevně doufám, že tohle se mi nikdy nepodaří, já vím, nikdy neříkej nikdy, ale stejně doufám

ona na něj řvala opakovaně a fakt hnusně/zle, chlapeček se pak zastavil, ona k němu přiklekla, myslela jsem, že ho jde pohladit, pomazlit, ale ne, něco mu pokutila u boty, zase vstala a do minuty řvala zas a pak hned zase, říkám, už nebyli vidět, ale pořád ji bylo slyšet, bylo mi ho fakt líto, tohle je totiž ten moment, kdy si člověk (byť nechtěně) už vylévá svůj vztek a frustraci na dítěti, protože se nemůže bránit (bohužel vím, o čem mluví, protože jsem se toho sama dopustila, ne na svém dítěti a dodnes mě to mrzí)