Re: ahoj

tak tohle sedne přesně na mého syna. Teď už je mu 11, ale pořád jsou ty problémy veliké. Jenom se průběžně malinko mění. V půl roce stál v postýlce, v roce jsme mu koupili normální, protože z té miminkovské stejně vylezl. Ve školce byl poděs, vždycky se mi pro něj nechtělo, bála jsem se,co mi zase ty učitelky řeknou,že provedl. Diagnóza je ADHD s poruchou soustředění.Ve škole má samé jedničky, asi díky tomu, že má IQ 130,takže tu svou nepozornost kompenzuje tím. Ale klasický styl výuky je pro něj opravdu nevhodný. 45 min sedět a koukat na učitelku nevydrží ani náhodou.Jenže u nás bohužel jiná škola s jiným stylem výuky není Poznámky typu nedává pozor při vyučování ani neřeším. Teď bude přecházet na druhý stupeň,tak se toho děsím do předu. Hyperaktivní je pořád, chodí na kroužky,kde se vyřádí a pak na půdě má pytel boxovací,tak když má potřebu,jde si bouchnout. Teď v tomhle věku se s ním už i dá domluvit, ale zase....ta jeho inteligence...nemám ani náhodou šanci mu říct:prostě to tak je,tak to tak ber.Všechno musíme rozebrat,musí mu to dávat smysl,občas mě ubíjí svými opravdu logickými argumenty, proč tak a ne jinak.....je to teda běh na dlouhou trať.