Re: respekt

Teda já když celý den s dítětem nemám čas v kuchyni poklidit a večer už na lince skoro není kam postavit hrnek, tak taky říkám, že na té lince mám hrozný bordel. Tak když kluk rozkrámuje tolik věcí, že není kam šlápnout, tak proč bych mu neřekla, že je bordelář? Když něco rozliju a pak to uklizím, taky pořád opakuju, jaké jsem čuně a nešika, tak když on rozpatlá jídlo všude kolem, tak proč bych mu neřekla, že je čuně? Vždyť to je stejný metr.
A když vymyslí nějakou lumpárnu, která je mi dost proti srsti, tak je postup asi takový, že cca 10x postupně přísnějš mu vysvětluju, že se to nedělá. To s ním hne tak natolik, aby zkoušel, jak moc vážně to myslím. Pak přijde výhrůžka "ještě jednou a ..." a pak houknu "tak dost" přijde to "a ..." To bývá tak 1-2x do měsíce. Zrovna včera vyvrcholilo asi 3denní plivání jídla, prostě jen tak otevřel plnou pusu, nechal to jídlo vypadnout a pak se v tom patlal. Tak došlo na "a jdeš od toho a nic jiného nedostaneš". Z jídelní židličky jsem ho vyndala takovým stylem, že se židlička skácela :-( Nechala jsem jeho i tu pokácenou židličku a (za jeho řevu) jsem klidně dojedla. Pak jsme se usmířili a dneska baštil (na jšho poměry) tak vzorně, že jsem ho u každého jídla mohla pochválit
Někdy to bez toho houknutí prostě nejde, ale snažím se dodržovat postup: několikrát vysvětlit, pak varování "ještě jednou ..." a pak se naštvat. To mi přijde fér.
A nevím proč dítěti neříct "jsi bordelář" nebo "říkala jsem to už 10x", když to prostě je pravda?