Jak matky přicházejí o zásady

Majdo, já taky o jednu zásadu přišla a to - na děti nebudu nikdy křičet, je to úplně zbytečný a k ničemu to nevede... no tak před pár lety bych ti dala asi 100% za pravdu, dnes už to vidím jinak. Příklad: věta "Jdi se učit", postrádající jakýkoliv emoční náboj, má stejný účinek jako věta vůbec nevyřčená. Takže "Jdi se učit" poprvé - nic, "Jdi se učit" podruhé - opět velké nic, tak můžeme pokračovat až k "Jdi se uči" poxté - pořád nic. "JDI SE UČIT!!!!!" - ječím, ha, zabralo - "Co na mě ječíš??" - pozornost je upoutána a můžeme se začít bavit.
A na ulici - tam mám jednu zásadu kdy naopak ječím i kdyby se mi nechtělo - "VLEZL JSI NA SILNICI A NEROZHLÍDL SES!? CO KDYBY ....".
A v neposlední řadě ječím prostě proto, že jsem jen člověk a některé situace jinak řešit neumím. A moje děti to vědí, vědí, že i maminka je jen člověk, a má svoje nálady, tak jako je mají i ony. A když ječí, asi přestřelily...
Majdo, ještě o spoustu zásad přijdeš...