jak to dělá psycholog

tak my nevyřváváme. Teda opravím se, dávám dítě do postýlky a ono pokaždé řve, ale já jsem u něho dokud neusne. Mazlím, chovám, líbám a postupně se uklidňuje a uklidňuje. Do osmi měsíců jsem uspávala na míči a teď zavádím tenhle režim a funguje to. Dávám ale spát až když je unavená, protože sama taky nejdu spát když se mi nechce. Samotnou bych ji nenechala, protože chci aby anička věděla, že svět je bezpečné místo. V prvním roce života je to strašně důležité. Nemyslím si, že by se mantinely pro děti měly zavádět brzy jen proto, aby s tím potom nebylo pozdě. Je to nesmysl, dítě na to musí být zralé. Půlroční dítě absolutně nechápe že se vrátíte když jdete pryč. Když si představím co se takovým dětem asi honí hlavou, když chudinky řvou samy v postýlce. Ani to nechci vědět. Jako psycholožka radím všem maminkám: normy ano ale až když je děťátko zralé, pomalu a postupně, nic neuspěchat. Nemyslete si, že když náhodou nezavedete něco včas, tak už se to nikdy nepovede, to je taky nesmysl. Strašně nemám ráda když maminky generalizují,- historky typu sousedovic dítě chodí k psychologovi, protože ho nenechávali vyřvat apod.