Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2

Áňo, tomu všemu co píšeš, věřím a i vím, že i moje dítě může být takové. Moje prvotní myšlenka ale tkvěla v tom, že i mě, bez ohledu na to, jestli jsem matka nebo ne, zkrátka taková, podle mě bezohlednost, obtěžuje.

Nemám představu, jak Vaše děti řičí v čekárně, v obchodě,na ulici, nebo né.Jestli je to míra mě ještě únosná či nikoliv.

Mě je to zkrátka nepříjemné a proto když brečí moje dítě u doktora, jdu s ním ven. Bez ohledu na to, kolik mu je. Taky byste to mohli tolerovat, když je to přeci miminko. Já bych miminko asi taky tolerovala. Ale například si myslím, že když jsme u dětské doktorky, mají i ti malý pacienti nekdy takové bolístky, že by jim vadilo uřvané mimino a maminka by jim asi taky těžko vysvětlovala, že je to jen miminko, tak at´ jsou tolerantní...