Moje děti nezlobí

Tím ale nechci ani říct, že jsou hodné. Jsou jen NORMÁLNÍ. Dělají to, co dělají normální děti v jejich věku.

Dcera (16 l) si neuklízí v pokojíčku, neučí se a místo toho se poflakuje povenku s vrstevníky, doma pomůže jen na vyslovenou žádost-rozkaz, odmlouvá a hádá se s námi, už zkusila kouřit i jít za školu, neustále něco ztrácí... Přesto nemám pocit, že by se nějak vymykala běžnému standartu. Myslím, že je úplně NORMÁLNÍ, což však neznamená, že jí všechno jen tak projde.

Syna (8 m) nemůžu nechat ani vteřinu bez dozoru. Dveře jsou k tomu, aby se jimi procházelo; jakýkoliv nábytek je k tomu aby se mohl postavit; nejlepší hračky mají rodiče; jakýkoliv papír (vč. knih, složenek a důležitých dokladů) je určen k roztrhání a následnému rozžvýkání; nejlepší věci se nacházejí v odpadkáči; svlékání je prima - oblékání ořveme a přebalování zabere někdy i 1/4 hodiny; cokoliv v dosahu musí být důkladně ožužláno a několikrát se s tím musí třísknout; ta mazlavá hmota v květináčích se nejlépe vyjímá na koberci a jiných textiliích; tlačítka jsou k tomu aby se zmáčkla; při každém koupání je nutné ověřit, zda voda taky podléhá gravitaci; proč sedět v židličce, když na stole je to taky prima; a dnes jsme objevili, že skříňky se dají otevřít a uvnitř jsou skutečně ty nejbáječnější věci na hraní... K tomu nutno ještě připočíst, že občas nechce jíst a občas v noci prokňourá-prořve i několik hodin. Přesto tvrdím, že NEZLOBÍ. Jen prostě objevuje svět.