hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2

Tak jo tipovaly jste matky docela dobře ......

Takže reakce matky
1) zeptala se mě jestli nejsem "trochu drsná" na to jsem jí odpověděla, že jsem , ale evidentně to zabralo, protože bylo ticho a klid což je v čekárně docela príma.
2) řekla mi, že mi miminko vzadu na chodbě nespí, protože manžel s ním odjel ...........hihi fakt absurdní, protože odjel asi kvůli komu a to sobectví a neohleduplnost je viditelný, ale maminka těchto dětí měla evidentně tu "hranici" někde jinde. Na tohle jsem se teda nezmohla na nic, přestože jsem jí zklidnila dítě a lidem v čekárně se ulevilo a
3) se mě zeptala jestli "NEJSEM NA NERVY" ??? Tak to bylo už fakt moc a já odvětila že ZATIM ne, ale kdybych doma měla jí tak mě asi vezou ..........

Takže moje otázka zní.... Když sami rodiče hranice nemají jak je chtěj stanovit dítěti?????
Moje stanovisko je, že dítě HRANICE POTŘEBUJE !! Nechci potlačovat dětskou hravost , kreativitu a bezelstnost, ale tvrdím, že dítě POTŘEBUJE vědět, co se smí a co ne a je potřeba ukazovat ano - to je ošklivé, ano - tohle je hezké a správné, a to už od nejútlejšího dětsví.