Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2

Áňo to je přesně naše situace,taky se snažim když jdem k Dr,nakoupit,na úřady.....aby byl "vyřáděnej",jdem třeba pěšky,nebo ho předtim vezmu ven,aby se vylítal atd atd,ale je to přesně jak píšeš,prostě to vycítí a jsou jak vyměněný.Prcek je živel,osobnost,paličák,ale je to na druhou stranu strašnej cíťa a miláček,ale jen pokud nevlezem do krámu nebo k doktorce,to se mění v tyranavylezem a je to zase zlatíčko.
Kdo má klidný děti,tohle nemůže pochopit,mám kamarádku,co má opravdu moc hodnýho kluka,až tak,že mu nevadí odběry krve,ještě si pokecá s paní dotorkou,klidně sedí dvě hodinky v čekárně na klíně aniž by pípnul...my jsme bohužel opak a nehnu s tim.Taky vidim,jak na mě lidi v čekárně blbě koukaj,že už by ho dávno asi "seřezali" a že já jsem klidná a mluvim na něj tiše,ale kdybych tam udělala točo,tak je to tisíkrát horší,to mám ozkoušený


a ještě k těm puberťákům jak se psalo výše....já byla naprosto šílená puberťačka....hrála jsem volejbal,v 15 s tím sekla kvůli klukovi,doma jsem se moc nezdržovala,málo pomáhala,byla jsem drzá jak opice,dělala jsem různý seky,chodila za školu,naši se snažili,ale nezmohli se mnou nic a vyrostla ze mě slušná ženská,v 18 jsem našim z první výplaty nakoupila dárky s velikou omluvou za moje nesnesitelný chováníTo já jen pro uklidnění maminkám puberťáků,že ne každej puberťák končí na drogách nebo v nějaký partě,sektě,každej tu pubertu prožívá jinak,moje byla bouřlivá,dodnes je mi našich líto,ale jak jsem psala v 18 se ze mě stala normální holka ze dne na den