Re: hm.... to bych ráda věděla kde ta hranice je ? 2

Nedalo mi to a musim reagovat.Mám 3,5 letého syna a jít s ním k Dr.je naprostý očistec,schválně utíká z čekárny,řve,zlobí-protože se bojí.Vyjdem z nemocnice a je jak mílius.Cgodíme pravidelně na orl,kde je spousta lidí-dospělých,i miminek,je mi moc líto,když můj syn svým řevem vzbudí miminko co spí vedle v kočárku,ale co mám dělat???vyvětluju-nesmíš křičet,jsou tu miminka,nesmíš utíkat,ztratíš se mi,nesmíš bouchat autama o sedačky...a co je mi to platný???je to prostě jeho rekace na nemocnici,snažim se ho všemožně zabavit,beru sebou omalovánky,hračky,ale v tu chvíli ho to prostě nezajímá,dostal tam i na zadek a reakce??řve ještě víc,dělá naschvály......já zase každýmu říkám,počkejte až se vaše děti dostanou do tohohle "telecího"věku,tak si na nás vzpomenete.Hranice má jasně daný,ví co může,nesmí,ale je to osobnost co se takhle projevuje,kor když má u toho "diváky"co k tomu mají ještě průpovídky.
Když byl miminko a byli jsme v čekárně a zlobilo tam nějaký starší dítko,taky mě to štvalo,ale chápala jsem maminku,protože co má probůh dělat?jít s ním domů a přijít další den a podstoupit ten stres znova?Uvědomte si,že pro děti je to velký stres a každý dítě reaguje jinak,jedno sedí mámě na klíně,druhý prostě řádí...

k reakci tý maminky:neměla telefonovat,měla si dětí všímat,ale opradu z vlastní zkušenosti vím,že u nás nezabere vůbec nic,jen to prostě musíme přežít a bohužel lidi v čekárně s námi,nedá se nic dělat