Re: Nenávist až do hrobu

Jenže odpuštěním pomáháme hlavně sami sobě, tomu druhému je to zpravidla šumák, kdyby mu záleželo na našem názoru, nebude ubližovat. Nebo sám odprosí. Já bych si strašně moc přála umět odpouštět, ve mě to pořád leží a trápí mě to. Ale jenom mě. Všichni "zasvěcení" do situace stojí spíš na straně druhé. Prý ona to tak nemyslela... Ale já vím, že myslela! Ale nedokážu odpustit a chovat se, jak by se nic nestalo a přitom bych tak moc chtěla! Upřímně si přiznávám, že v životě mě mohou potkat i horší věci a kdybych se měla vším takhle zabývat... Vím, že se musím změnit, umět odpouštět a házet některý věci za hlavu. Ale nejde to. Nejde si jenom tak říct:"Tak a už na to nebudu myslet, je to pryč." Protože takhle jednoduše to oopravdu nejde, pokud to nemáte v povaze. Ale vadí mi to, ne kvůli ní, ale kvůli sobě.