Re: "Kecy nejsou dlažební kostka, hlavu jimi nikomu nerozbiješ."

Ze začátku proti tomu nedělal nic. Já jsem manželovi ani nic říkat nechtěla, chtěla jsem si to vyřešit sama, ale po jedné návštěvě jsem to nevydržela a cestou domů se rozbrečela a vše mu řekla. Až pak si uvědomil, že chování jeho matky opravdu není normální a s tchyni několikrát promlouval, aby se nechovala jako matka mé dcery, která musí mít v její péči poslední slovo. Ale tchyně si pořád jela svou. Manžel jí mockrát říkal, ať nedělá to či ono, ale ona se nezměnila... Naštěstí tam on sám jet nechce a ani by ho nenapadlo, že by mě "nutil", abych tam jela s ním. Já jsem dřív stejně byla ta, která domlouvala návštěvy. Být to na něm, tak jsem tchyni asi ještě ani nepoznala (nadsázka ). Ale je to velká škoda, že se tak nestalo! :)
Stejně si ale myslím, že mě úplně zas tak nechápe. Mockrát jsem byla u tchyně na několik dnů bez manžela, takže ani neviděl, jak se tchyně chová. Když jsem mu pak nějakou scénu vyprávěla, ani nechtěl uvěřit, že by se tak jeho matka zachovala. Třeba když jsem byla na víkend u tchyně a manžel pro nás měl v neděli přijet. Chtěla jsem, aby si tchyně užívala vnučku a navrhla jsem, že oběd uvařím já. Po uvaření rajskou ochutnala, zašklebila se vyplivla to do dřezu. Prý pochybuje, že to manžel bude jíst. Chtěla to i vyhodit, ale to jsem nedovolila, protože mě nepřišla špatná! Po příjezdu manžela mu chtěla nandat jídlo, které v rychlosti uklohnila. Já se ale ujala situace a začala mu nandavat rajskou. Kdybyste viděli, jak se tchyně tvářila kysele, když si šel manžel ještě přidat! V autě jsem mu vyprávěla, co udělala a on jen koulil oči a říkal, jestli nepřeháním, že to snad není možné. To, že dcerce dala v týdnu čaj, taky nechtěl uvěřit a divil se, že by to udělala, když věděla, že ho dávat nechceme. Pak už byl mockrát svědkem, že si tchyně dělala co chce a mockrát o tom s ní mluvil, ale marně.