Re: Nenávist až do hrobu

Mně přijde divný, jak ostatní hodnotí, co měla zakladatelka cítit, jak se měla chovat, co třeba tchýně myslela a tak...podle mně je podstatný, jak se zakladatelka cítí a ne proč tomu tak je. Rady typu: že to přehání, že to tchýně myslela v legraci, že kojení po dvouhodinách je moc nebo málo, jsou na prd. Prostě subjektivně si zakladatelka myslí toto a hotovo. Je třeba hledat cestu ven. Nenávist je nepříjemná, ale když je, je třeba ji prožít, třeba si zanadávat, mlátit do polštáře, dupat, křičet, plakat prostě nechat emoce vyplavit. Až když budou venku, tak přijde uklidnění. Pak bych si třeba napsala, co mi vadí a zkusila o tom přemýšlet, proč mi to vadí. A nakonec je třeba sebrat všechnu sílu a s podporou manžela dokázat to tchýni slušně a pokud možno bez emocí říct. Vadí mi, že... Já to chci takhle...- čistě popsat, informovat a trvat na respektování svého názoru. Je třeba nastavit pravidla fungování, aby všem bylo ve vzájemných vztazích pokud možno lépe. Když to nepůjde, myslím, že bych prostě návštěvy omezila na úplné minimum nebo prostě přestala ke tchýni jezdit. Stres a negativní emoce jsou špatné jak pro zakladatelku, tak pro její dceru i manžela a o ty jde především, i za cenu, že se s tchýní nebude stýkat. Přeji pevné nervy. A za emoce není třeba se stydět, ty prostě jsou!