Re: Nenávist až do hrobu

Mraku
Chápu tvé pocity, i když nenávist k nikomu naštěstí necítím. Rozumím, že cítíš tak obrovskou zášť a třeba časem se to změní jen v nějaké přijatelné nesnášení té osoby a ta nejhorší nenávist vyprchá. Opravdu nemusíme mít všechny lidi rádi a někoho nesnášet je normální. Ale souhlasím s většinou, že tou nenávistí ubližuješ sobě, ne jí.
Ale z toho co píšeš mi připadá, že ti prostě chtěla ublížit, nebyl to nějaký omyl, že ona to celé vidí jinak....takovou bábu bych taky nesnášela a nejsou to malichernosti, co dělá.

Kdyby se takhle někdo ke mně choval v šestinedělí, taky bych nebyla schopná asertivně reagovat a má to tak hodně ženských. Ty hormony, nevyspání, nová role, ve které je člověk nejistý....jindy by jsi si s tím poradila třeba líp. Tak se snaž odpustit sobě, že jsi to nezvládla podle svých představ a pracuj na sebeprosazování.

Nejlepší momentálně asi bude se s ní nestýkat vůbec. Já bych ale ani nechtěla, aby někdo takový byl s mým dítětem o samotě, návštěvy dcery bych omezila na minimum a jen s tatínkem, který nedovolí určité jednání tchýně. Pokud by toho nebyl schopen, tak bych chtěla, aby tam dítě radši nejezdilo vůbec, dokud nebude starší a nebude schopné samo říct, co se mu nelíbí a dokud se tchýně nezačne zase chovat normálně....