Re: Nenávist až do hrobu

Nechtěla jsem uvádět o koho se jedná, protože mi přijde, že pak je vždy na vině snacha, ale jedná se o tchyni. Po porodu se chovala hrozně. Bylo to v mém nejzranitelnějším období a tak jsem na tohle všechno byla asi citlivější. Pořád mi rvala (ano, přímo rvala) dceru z náručí, rozkazovala co musím dělat (ne, ona nedávala obyčejné rady), všechno jsem dělala špatně, měla jsem slabé mléko, dceru jsem málo oblékala (i kdybych jí oblékla veškeré oblečky, tak by to bylo málo), pořád jen komandovala, dělala si, co ona uznala za vhodné, i když věděla, že já s tím nesouhlasím...
Týden po porodu jsme tam přijeli, ona mi jí hned vyrvala z náruče (to bych asi ještě pochopila), ale i když věděla, že nechci dávat čaj, když kojím, hned využila toho, že jdu na wc a lila do ní čaj, který před tím pila), po návratu ze záchoda se ještě chvástala, jak dokázala udělat něco, co nechci.. A takhle to bylo několikrát. Druhý víkend po porodu, který jsme tam přijeli chtěla sama vozit. Tak jsem na pár minut svolila. Ona si ven propašovala strašně tlustou deku, kterou jí hned po několika metrech přikryla (bylo léto a 40 stupňů!) i když jsm jí říkala, že dcera má spoustu potěnek a musí jí být horko. Vrátila se až po hodině a po měsíci jsem se od její sousedky dozvěděla, že s kočárkem objížděla své kamarádky. Vždyť dceři byly dva týdny! A ona s ní objíždí klidně i nemocné kamarádky?!?!? Jinou návštěvu, kdy byla dcera ještě plně kojená využila mojí nepozornost a dceru cpala buchtou s ořechama! A je toho mnohem víc. U všeho věděla, že si to nepřeju a stejně to udělala a ještě měla radost, že to stihla udělat. Vůbec mě nerespektovala, dělala opak než jsem řekla. Pořád jen rozkazovala a pohrdavě se mě ptala (Zase jdeš kojit? Po dvou hodinách?). A kojení mi chtěla i odepírat. Dcera plakala, měla hlad a ona jí chovala. Když jsem řekla, že jí potřebuju nakojit, otočila se a snažila se jít pryč, protože dcera hlad nemá, ona to pozná a já se s ní musela o své dítě přetahovat! Pořád jí říkala, jak nedovolí, aby jí někdo ublížil a při tom koukala na mě. Hned po příjezdu k ní jí vždy začala přebalovat a tím jejím tónem - Dej mi plenku!! A potom - Jé, ta je plná! A koukla na mě, jak kdybych jí nepřebalila měsíc! I když plenka byla třeba úplně suchá.

Jenže před porodem byla jiná. Dokonce jsem jí měla ráda.

Co mi taky vadilo bylo, že mi vůbec neodepsala na zprávu, že se jí narodila vnučka. Přitom jsem jí cestou do porodnice volala... Ona mi po porodu vlasně nenapsala a nezavolala nikdy. I když svou vnučku neviděla měsíc a půl (a to jen z důvodu, že bydlí daleko), tak se neozvala, aby se zajímala. Když jsme k ní ale přijeli, celou návštěvu jsem se na dceru nemohla pomalu ani podívat.

Dopadlo to tak, že dceři bude rok a půl. Jelikož se ona nikdy neozývá a nezve, tak to tak nechávám být a já sama se už nezvu! Nebyli jsme tam přes půl roku. A asi jí to nevadí, když ani nenapíše. Ale vím, že až tam někdy přijedem, zase nastane rozkazování a nedá dceru z ruky.

Naštěstí mě manžel chápe a stojí při mě.

Omluvte mě za tolik vykřičníků, ale mám takový vztek!