Re: Nenávist až do hrobu

Manžel se za půl hodiny vrací z práce, dcera spí, tak snad stihnu odpovědět.


cituji---Jednak si myslim, ze nenavidis z poloviny tchyni, a z poloviny - jak uz tu nekdo napsal - to, ze jsi si to nechala libit (nechci napsat "sama sebe", tak to nazveme touhle oklikou). Beres to jako vlastni selhani a tchyne je ten, kdo ti ho zpusobil a kdo ti ho pripomina. Nemuze na tom byt neco pravdy? Pokud ano, pak kdyz si tohle uvedomis, pripustis, tak s tim vsim v sobe zase muzes mnohem lip pracovat (a uspesne to zpracovat, coz je to, o co nam jde).


Pravda to asi je. Nedokázala jsem se zachovat tak, jak bych měla. Byly situace, kdy jsem nedokázala ubránit dceru a ona kvůli mně chvilku plakala hlady. To si strašně vyčítám a dnes už bych to nedovolila!! Mrzí mě, že jsem dovolila, aby mě tchyně tak vystresovala a že to ze mě určitě dcera cítila a muselo jí to být nepříjemné.. :-( A to jsou věci, které se těžko odpouští. Člověku se možná dá odpustit, ale odpustit sobě, když jsem sebe a i dceru tak zklamala? Dcera potřebovala bezpečí a pohodu a já jí ho nedokázala dát. A zrovna v období, kdy musela být tak vnímavá a zranitelná. :-(

Za chvilku odepíšu na další odstavec.