Re: Nenávist až do hrobu

To bylo trochu moc. Ne? Z tvého příspěvku je teda cítit ta upřímnost. A ani ve snu bych si nepřála, aby moji synové byli "přihřátí" to je teda pro mě silné kafe. Kdo tohle může napsat! A lidé, kteří ubližují mám ve svém okolí také. Také se snažím koukat na sebe, ale když je člověk vychovaný ke slušnosti, nebo chce být slušný, protože mu to dělá radost. Tak se těžko smiřuje s faktem, že mu někdo nepřeje ani nos mezi očima. A potvrdilo se mi to u lidí, kteří mají sami nějaký problém, nebo jsou nespokojený. Moje tchyně je také vykutálená, a s první tchyní si rozumíme dodnes, rozumněly jsme si víc než s jejím synem. Nikdy na mě neřekla křivé slovo a ani já na ní. Měla chyby, ale já jí měla ráda i s těma chybama. Tahle "nová" tchyně, to je něco úplně jiného. Např. učí děti lhát.Ale já to již také neřeším, ale cesta k tomuto postoji byla velmi dlouhá a bolestivá. Dodnes mě to zamrzí jaká je, spíš kvůli energii, kterou mě vzala a těch prohádaných večerů z mužem. A jak říkám, je nespokojená sama se svým životem, tak nepřeje druhým. Zakladatelko, drž se,je to těžká cesta.