Re: Nenávist až do hrobu

Ja se taky přimlouvám za to odpustit, ale určitě ne ve smyslu " co jsme si, to jsme si a jedem další kolo". To by se dalo u někoho, s kým je možnost si to vyrikat tak, aby to bylo PRO TEBE uspokojivé, ale tak, ze opravdu.

Pokud tam žádná takova " katarze" neni, tak moje odpuštění vypadá tak, ze se přestanu vnitřně užírat, porad myslet na to, jak mi ten člověk ublížil, nebo mu snad dokonce prát něco špatného. Ale toho dotyčného " odstřihnu" , kdyz je to mozné, tak i fyzicky tak, ze se s nim přestanu stýkat, pokud by to neslo (ja jsem zatím měla tu kliku, ze to šlo vždycky, nikdy to nebyl nekdo tak blízký jako treba tchyně), tak bych asi kontakt s nim omezila na to nejnutnější a dávala si pozor, abych mu nedala do ruky zbraň proti sobe ( ve slabé chvilce se ne svěřila apod.) bylo by mi totálně jedno, co si mysli.

Snad Ti to aspon trochu pomohlo , nevím, nakolik je realne omezit styk, ale kdyby mi nekdo dělal s dítětem něco naschvál, tak bych mu asi dala hodne najevo, ze se mi to nelíbí.