Re: Nenávist až do hrobu

Manžel také tvrdí, že máma vždy kouká jen na sebe. A když něco chce, nezajímá jí, jak se cítí ostatní. V jeho 13 letech si našla nového muže. Vzali se a po několika měsících, když se rozhodovalo o jeho střední škole, poslala ho do úplně jiného města. Ani se nedivím, že po střední utekl na vysokou na druhý konec republiky, raději si při škole vydělával na kolej a jídlo a za mámou nejezdil. Když manžel dostudoval, tehdejší manžel jí zemžel a můj manžel se k ní opět nastěhoval a bydlel s ní do našeho seznámení. Dokonce s ní prý musel i několik měsíců spát v jednom pokoji, protože máma se se smrtí nemohla vyrovnat. To jí byl můj manžel zase dobrý a užitečný. Jenže já jsem tchyni pořád omlouvala. Nechtěla jsem uvěřit, že by mohla být taková. Dokonce i když mě jako mámu nerespektovala, tak jsem se jí snažila omlouvat.

Jak už tu někdo psal, asi jsem měla v životě štěstí a ještě se s člověkem, se kterým si musím vytvořit hranice, nesetkala. Tchyni mi do života daly "hvězdy", abych poznala, že po světě chodí i lidé, kteří mi mohou zbytečně ublížit svým chováním, kterému se dá zamezit. Osud asi chce, abych dokázala takovému člověku čelit. Toto má být tvrdá lekce a je jen na mě, zda jí zvládnu, najdu ponaučení a příště, až by se mělo stát něco podobného, dokážu nad situací vyhrát. A JÁ TO PROSTĚ ZVLÁDNU! Nenechám si od nikoho ubližovat a i oprávěnou reklamaci bot ustojím. Přece si nebudu na úkor její spokojenosti ubližovat. Přece budu spokojenější, když budu šťastná já a ne tchyně.