Re: Nenávist až do hrobu

Ve své blízkosti mám a poslední dobou jsem potkala poměrně dost lidí, kteří takové pocity mají vůči svým blízkým, úplně je ostřihli od svého života, dokonce svoje vlastní rodiče. A ne málo z těch lidí po hodně letech více či méně živené nenávisti, je vážně nemocných.

Nemá smysl poučovat, že si z toho zakladatelka nemá nic dělat, že to zbytečně hrotí. Ona se cítí blbě, ona pociťuje vztek, ona má opravdu velký problém.

V životě jsem došla k přesvědčení, že věci se nám nedějí náhodou. Lidi nám nechodí do našeho života náhodou. Taková setkání, obzvlášť v bližším rodinném kruhu, mají svůj důvod, ať už v to člověk věří nebo ne. Všechny trable, které nás v životě potkávají, včetně lidí, se kterými máme nějaký problém, nás mají něco naučit. Je to těžká zkušenost. Když to nezvládneme, jsme to my, kdo si to ponese dál.
Proto je potřeba se zaměřit na sebe a hledat cesty a způsoby, jak svoje špatné pocity zvládat. Jakou cestu si člověk zvolí, co je pro něj přijatelné, to si opravdu musí každý najít sám, možností je spousta, od psychologů po různé alternativy.
Důležité je si uvědomit, že JÁ mám problém, přestat ho házet na druhé a chtít s tím něco udělat. Pak se cesta najde.