Re: Nenávist až do hrobu

Tak to ja si dovedu åredstavit.
Nejezdit s manzelem k jeho matce vede k dalsim a hodne slozitym rozporum. Je to porad jeho matka, obvykle nechape, o co manzelce vubec jde, matka prece vychovala jeho + - nejakeho sourozence, tak o co jde. Pri manzelce treba stoji, kdyz u toho matka=tchyne neni, a pak bud se nezajima nebo nechape, o ce se ty zenske dohaduji.
Ja sice svou tchyni nenevnavidela, ale po 42 letech si porad zive pamatuju to, co zakladatelka tady popisuje: jak pri prvni navsteve, kdy mi zorganizovala krtiny v kostele, az jsem vyslovne rekla, ze nemam zajem (ovsem jak ji to podal syn, ze?), na ktere pozvala sve cele pribuzenstvo (=z mych nikdo), dite, ktere se mi po krtinach podarilo po hodinach rvani uspat vyzvedla z kocarku a nechala pochodovat po narucich pod kourcimi pribuznymi, k diteti jsem se v obyvaku pres vsechny nemohla dostat, zurila jsem a manzel zmizel, odjet jsem nemohla z vesnice 15 km od nejblizsiho vlaku bez jakehokoli spojeni a ja nemela ridicak. Pri dalsi navsteve mesicni dite plne kojene zacala krmit rozmackanymi bramborami s omackou,a podobne. Cela leta jsme se vzdycky hadali, ze tam nepojedu, dite tam s otcem neposlu (druheho rocniho vnuka zapomnela pred domem, kdyz si sla udelat kafe, a dite spadlo do rybnika).
Je to pres 40 let, tchyne je 25 let mrtva, ja rozvedena, a pres to, ze z chovani muze doma bez maminky jaksi davalo najevo, ze stoji pri mne, postupem casu tohle dalo rozvodu zaklad: ty porad na mych pribuznych neco mas a nechces tam jezdit, kdo si myslis, ze jsi.