Re: Správná míra altruismu/sobectví

"mám za to, že v dnešní době se mimo nejbližší rodinu vyplatí už jen to sobectví..."

Já si to tak docela nemyslím, naopak si myslím, že trocha sobectví se občas vyplatí i v té nejbližší rodině a naopak trocha vstřícnosti od cizích lidí mě vždycky hodně potěší a docela bych řekla, že jsem díky tomu získala i docela dost nových ... kamarádů je možná ještě silné slovo, ale dejme tomu dobrých známých.

Pokud jde o to vymýšlení pomoci, tak si skoro říkám, že když já potřebuju pomoct, tak se to tomu pomáhajícímu snažím usnadnit tím, že jak to jen jde sama vymyslím a sdělím, co a jak bych potřebovala, aby odpadlo právě to, o čem mluvíš - že on něco v dobré víře vymyslí a mně se to v té formě nebude hodit.

A myslím si, že pokud nejde o pomoc v nějakém akutním stavu, kdy dotyčný není schopen racionálně uvažovat, tak není vůbec žádný hřích nebýt přehnaně aktivní, a že úplně stačí být ochoten vstřícně zareagovat na konkrétní žádost typu "potřeboval bych, abys zajela tam a tam a přivezla to a to"