Re: Správná míra altruismu/sobectví

Tak, tak, potřeba je obojí a taky tisíc věcí mezi tím....

Ta citlivost na to, co je už přehnané a co ještě v normě je také různá....

Někdy prostě někdo z vnějšku může pomoci vyřešit problém, protože umožní vybočit ze stereotypu myšlení, které si ti dva mezi sebou vybudovali. Např., muž tvrdí, že služebku nejde zrušit ani odložit, žena potřebuje, aby ji odvezl domů. Takle to vypadá, že zatímco ten odvoz může zajistit někdo jiný, tak u služebky to tak není. Ale ve skutečnosti je to o prioritách. Ono totiž i tu služebku třeba může zajistit někdo jiný, jenže tu informaci žena nemá, tak s ní nemůže operovat. A pro muže bývá jeho práce důležitější než pocity jeho ženy, bez oledu na to, jak moc ji má rád. Muž tak nevidí důvod, proč by měl zkoušet hledat jiné řešení, když jde jen o odvoz z porodnice. Kdyby ale ten odvoz nebyl, tak co udělá? Nechá ženskou, ať si poradí? Asi ne, prostě do té práce třeba zavolá a zeptá se. A ukáže se, že v tom není problém. No a když se před tím ještě navíc dozví třeba od jiné ženy, jak velký význam pro ni mělo, když přijeli společně všichni tři z porodnice domů, jak jí moc pomohlo, že tam měla svého chlapa a své dítě a jak si to společně užívali (případně opačně, jak moc jí tam ten chlap chyběl, když tam nebyl), tak má i ten chlap úplně jinou motivaci zkusit si tu možnost, tohle se ženou sdílet, zajistit....