Re: Správná míra altruismu/sobectví

Delete,

vzhledem k tomu, jak jsem sama vypadala po porodu, je mi jasné, že výčitky takového člověka nelze brát tak úplně vážně. Čili když vím, že je to situace hodně vypjatá, tak mu odpustím, že je mimo, a nevidím důvod, proč bych si to měla brát osobně (a tiše doufám, že to on udělá třeba někdy pro mě a milosrdně přehlédne mou indispozici)

Ale fakt je, že si moc neumím představit, že by mi někdo vyčetl pomoc v dobré víře poskytnutou, takovými lidmi se asi moc neobklopuji. A vypjatých situací zas v životě tak moc není, takže kdyby mi to dotyčný dělal častěji, tak bych si asi sobecky řekla "když jsi natolik labilní, že nezvládáš běžné životní situace, tak na to jsem krátká a příště si holt budeš muset pomoct sám."