Re: Správná míra altruismu/sobectví

Kudlo,
však ono to tak asi je, že ten člověk zmítající se v těch emocích v tu chvíli ani žádnou pomoc nepotřebuje. To spíš se později z toho vykecat. Ale tam je zase třeba vědět, že v tu chvíli už nehledá žádnou pomoc, řešení problému, protože buď na to řešení přichází sám při tom vykecání se nebo už ho má vymyšlené a jde jen o to to ze sebe dostat.....
A tohle je věc, kterou taky neumí každý.....

Takže jde asi spíš o to takového člověka nesoudit, ani neposílat k psychologovi, protože ta labilita je vrozená, souvisí s temperamentem, většinou je neměnná, není následkem, ale příčinou různých životních problémů.....ale na rozdíl od různých fóbií a poruch osobnosti, které jdou léčit, tohle prostě nevyléčíš....je to stejné, jako bys chtěla flegmatika přimět k vyšší aktivitě a v těch emocích se začít zmítat...

Ale to, co píšeš, poskytnout dobré slovo, případně to rameno na vyfňukání se, je leckdy to jediné, co se dá dělat a co nejvíc pomáhá....

Na druhou stranu, právě tihle přecitlivělí jedinci bývají často schopní nejdřív a nejlépe odhadnout, co trápí ty ostatní. Takže úplně ztracené existence to nejsou .