Re: Správná míra altruismu/sobectví

Kudlo,

no tak já ani nemusím tu zpětnou vazbu vidět....teda potřebuju cítit radost, ale vůbec nepotřebuju, aby mi byl někdo vděčný, takže nejradši jsem, když se o mně neví, ale mohu vidět, jak je ten někdo spokojený.
Protože ale vím, že někdo má zase potřebu poděkovat, aby byla jeho spokojenost úplná, tak občas potlačím tu svojí potřebu zůstat anonymní a ukážu se....
Sama neumím být vděčná vůbec. Navenek....to, co zaplavuje mé nitro je nepopsatelné a pro mě naprosto neprojevitelné.....všechno to ohromné, co cítím, mám problém přetavit alespoň na zřetelné "děkuju", protože projevovat své city a pocity navenek slovy a gesty není v mých silách....

Občas mám tedy velkou potřebu vykřičet do celého světa, jak jsem dobrá a c všechno dobrého jsem udělala, ale to už má pocity s tím související dávno odžité a toto mi má pomoci si je připomenout ve chvíli, kdy se mi někdo snaží vnutit, co jsem to za netvora, takže to, co prožívám, nemá s radostí vůbec nic společného....