Hezký článek

Ačkoli mám dceru ještě ve školce, taky přemýšlím nad smyslem domácích úkolů. Ze svého dětství si pamatuju, že úkoly se mnou rodiče nedělali. Každopádně nikdy jsem je nebrala jako procvičování látky, vzhledem k tomu, že se nehodnotily, bylo mým hlavním cílem mít je rychle z krku. Pamatuju, že v hodině jsem se snažila psát úhledně a nad tím, co jsem dělala, jsem přemýšlela. Doma při úkolu byla jen jedna jediná myšlenka, aby už to bylo hotové a já mohla jít na hřiště. Učitelka jednou skutečně pochybovala, zda jsem úkol dělala já, když porovnávala písmo z hodiny a škrábance z domova
Jinak už i ze školky děti nosí úkoly a občas mě to štve (teda štvou mě spíše druhy úkolů). Když se řekne, že děti mají přinést kaštany (jeřabiny, kamínky), prostě je o víkendu na procházce sebereme. Ale problém jsme měli třeba při úkolu, kdy dítě mělo přinést listy z různých stromů (ke vší smůle ty stromy nerostou vedle sebe. Nesehnali jsme tak lípu a ještě další dva, paní účitelka jen kroutila hlavou, jak to že děti nemají zrovna tyhle stromy (dětí bylo víc, lípu snad měly jen dvě děti).
A úplně nejvíce nepříjemné jsou úkoly týkající se rodiny a soukromí. Nedávno byl úkol zeptejte se prarodičů na svoje rodiče, jak se jim líbilo ve školce apod. Moji´i manželovi rodiče zemřeli hodně let před tím, než se Katka narodila, takže nebylo koho se zeptat. Katka tedy ve školce přede všemi řekla, že úkol nemá, protože děda a babi jsou mrtví.Nastali otázky jak a proč - teda nic příjemného. Další kámen úrazu byly Vánoce - úkol popsat, jak Vám Ježíšek nosí dárky. U nás Ježíšek není, neexistuje, nikdy neexistoval, dárky si prostě o Vánocích dáváme z lásky, abysme udělali tomu druhému radost. Takhle jsme to Katce vždy vysvětlovali a ona to tak podala i ve školce. Jenže jsou rodiny, kde Ježíšek existuje a dárky nosí - takže u dětí z těchto rodin to vzbudilo dotazy typu Tak existuje nebo ne?