Re: Chudáci učitelé.

Stepanka: legracni je, ze ja jsem vlastne taky neaprobo. Tedy ted uz ne, ty potrebane statnice jsem pod tlakem vedeni dodelala, i dalsi diplomku napsala, byt me to stvalo, prislo mi, ze dve jine vysoke skoly a jeden doktorat by mohly stacit, ale nestacily:).
Take jsem dlouho hledala skolu, kde by se dalo byt dlouhodobe, ke konci hledani jsem si pripadala uz jako fluktuant. Muj puvodni zamer byl byt na ZS, ale to se mi nepodarilo, nevydrzela jsem a dodnes to citim jako selhani, ale nestacim na to.
Ja vnimam soucasnou situaci na druhem stupni ZS jako kritickou a vidim v tom do budoucna docela velky problem, jenze jsem zrejme sama.
Taky me obcas dopaluji vselijake "zasvecene" heky o ucitelich potazmo ucitelkach, ale ted uz daleko min nez driv. Uvedomila jsem si, cim to je. Je to stejne jako u vseho ostatniho, neni za tim vic, nez strach z neznameho. Vetsinou tyhle reci vedou lide, kteri maji urcite veci spolecne. Budto si sami nesou ze skoly nejakou krivdu (a pokud si vybavume normalizacni skolstvi, je spis zvlastni, ze si ji nekdo nenese) a nebo jim hlava nebere, ze nekdo muze byt rad ucitelem v situaci, kdy to povolani prestizi dotahuje revizory (v jejich ocich) a navic moc nenese. Jedine, co jim vyjde jako mozne reseni je, ze to clovek dela z lenosti (prazdniny a v praci nejsou pichacky) a je hotovo.