Re: Chudáci učitelé.

Grainne: to, co je IMHO dobre delat veskole je akceptovat, ze mezi lidmi jsou rozdily na tisic zpusobu, aniz by to nekoho cinilo a priori lepsim nebo horsim. Chudoba cti netrati, neni to moralni kategorie.
Sikanu zpusobuji jine duvody, nez majetkove rozdily mezi detmi, fakt, pro detailni info doporucuju sveho oblibeneho Dr. Kolare - Bolest sikanovani.
Samozrejme, ze neni nutne ani zadouci, aby deti ve skole pod tlakem oteviraly choulostive rodinne veci, o kterych nechteji mluvit, dtto prani rodicu, aby se o nicem, tykajicim se jejich rodinneho zivota nemuvilo, musi byt respektovano.
Praxe je ale jina, deti (studenti) o svych rodinach, predcich, zvycich atd. vetsinou mluvit chteji a nejen chteji, ony to delaji, i kdyz to pri vyucovani zakazes, budou si povidat a porovnavat.
Cela vec dle meho nazoru souvisi s tim, nakolik ma byt vyucovaci proces formalni a na kolik v nem ma hrat roli prozitek, sdileni. Kdyz bychom chteli ty druhe dve veci, osobnim sferam se nevyhneme. Neosobnost zase zachova vsem neporusene soukromi.
Jako letita uca, priznam se, jsem lehce hakliva na rady rodicu, co a jak bych mela deti ucit, aby to bylo OK. Ne, ze me nazory rodicu nezajimaji, protoze se pysne domnivam, ze jako laici mi nemaji co rict. Maji a casto reknou i dulezite veci, ktere bych si bez jejich zpetne vazby uvedomila pozdeji, hure nebo vubec. Ale docela me dopaluje obcasna jistota, se kterou nekteri rodice povazuji za nekompetentni me, tak dokonala a uprimna neduvera v to, ze vim co a proc delam, mi bere dech. Ja by sve deti do rukou nekomu, komu tak moc neverim, v zadnem pripade nedala.