Délka domácích úkolů

Rozhodně jsem pro přiměřenou délku domácích úkolů. Prvňák se vydrží soustředit zhruba 15 minut (je to individuální, ale tohle je takové průměrné číslo, každý si za své dítě dosaďte co je libo). Ani úkol by neměl nijak výrazně přesahovat tuto hranici, popř. mohou být dva kratší úkoly. Doba výdrže soustředění následující roky roste zhruba po 5 minutách za rok. Myslím si, že většinu úkolů by měly být děti schopny zvládat samy, což se netýká mimořádných úkolů typu zjisti rodokmen vaší rodiny apod. Samostatná práce se nepředpokládá u prvňáků, kde se děti musí naučit vůbec připravit si pracovní potřeby, začít s úkolem atd. Ani druháci nejsou schopni úkol vypracovat sami, ale většině už by postupem času měl stačit jen dohled. Mám tím na mysli dopňování různých cvičení, procvičení počítání, přiřazení obrázků v prvouce, vybarvení obrázků apod. Jsou i úkoly složitější, kde je potřeba pomoc rodičů, ale ty by rozhodně neměly být na denním pořádku.

U nás ve škole (na 1. stupni) bylo zvykem dávat jeden úkol denně (na střídačku obvykle Čj, M, maximálně 2 krátké úkoly) plus čtení. Číst se má denně, je jedno co (cokoliv, co děti zajímá, ať jsou to časopisy, knížky, encyklopedie, televizní program, reklamy v novinách). U čtení je potřeba lehce asistovat, aby dospělý mohl dítě kontrolovat, jestli čtenému vůbec rozumí (zjisti mi, v kolik hodin začíná oblíbený pořad, kdo v tom filmu bude hrát, obsahují tyto sušenky kakao? atd.). Při tom je vhodné číst i cíleně nějakou knížku, přece jenom pro děti je dobrý pocit, že sami nějakou knížku přečetli a vybírat takové, které dítě zajímá a zvládne ji. Takže klidně spousta obrázků a textu jen 2 řádky na stránce. Bude mít radost, že si přečetlo celou knížku samo a neopustí ho chuť pustit se do další.

Kamarádky syn je letos ve 4. třídě a už na podzim si mi jeho maminka stěžovala, že se s ním denně učí víc jak 2 hodiny, že to těžko zvládá, druhou dcerku má v 1. třídě, pracuje na plný úvazek. Tak jsem jí poradila, ať se na školu lehce "vykašle". Ať prostě nenechá syna tak dlouho sedět nad školou, že ho to přece nemůže bavit a raději oželí nějakou tu horší známku, kdy ale bude klid v rodině a kluk sám bude spokojenější, myslím, že pak ty známky za to nestojí. Když slyšela, že by se denně neměli škole věnovat víc jak 30 - 40 minut (je na výběrové škole), byla z toho docela překvapená. Dala na mou radu, učení trošku omezili a on se chlapec kupodivu v prospěchu nezhoršil. Má víc času na lítání venku, ví, že nad úkoly a učením nebude sedět celé odpoledne a proto se při práci vydrží i lépe soustředit a kratší čas mu v podstatě stačí.

Jinak jsem také pro délku a složení úkolů konzultovat s učitelem na třídních schůzkách. Opravdu bych se vyhnula poznámkám před dítětem (ostatně ani svého muže přece neshazujete před dítětem, ale postěžujete si kamarádce nebo to pak proberete s ním). Když učitelce vysvětlíte, že v pátek odpoledne jezdíváte na chatu či k babičcce a vracíte se až v neděli večer, proto pro vás není možné tahat s sebou celou aktovku a celý víkend vypracovávat složité úkoly, pokusí se skladbu úkolů změnit. Třeba ne vždy, ale aspoň trochu lepší to bude. Věřte mi, že pokud se chce, domluvit se dá. Mě osobně nevadilo, když jsem dostala omluvenku od žáka s tím, že předešlý den byli na zápase a přijeli až pozdě večer, že nemá úkol. Důležité bylo, že se omluvil. Ale pokud to byl úkol starý týden, tak to jsem nebrala. Stejně tak mi nevadilo, pokud si žáci úkoly vypracovávali o přestávce po hodině (ne těsně před hodinou, kdy se měl úkol kontrolovat). Dělala to obzvlášť jedna holčička. Upozornila jsem ji jen, že přestávka je k tomu, aby si odpočala, že by byla škoda se ani neprotáhnout. Byl to její výběr.