Re: soukromí... hm

Grainne, nedá mi to, ale musím se Magdalény zastat - ten úkol mi přišel úplně normální a pro dítě velmi užitečný, možná se tam mělo leda přesně formulovat, co má dítě dělat, když prarodiče nemá, nestýká se s nimi nebo rodiče nechtějí svěřovat škole osobní informace - tj. oslovit nějakého respondenta v odpovídajícím věku, třeba i anonymně. Ty úvahy o tom, že by se lidem třeba nechtělo vzpomínat - no tak pokud o prarodiči vím, že strávil dětství na galejích, byl sexuálně zneužívaný nebo má duševní chorobu, přesměruju dítě na cizího člověka - ten má přece právo odmítnout, když ho otázky obtěžují. S dotazníky všeho druhu se dítě setkávat bude, a když se s nimi naučí pracovat, tak čím dřív, tím líp. (Mně osobně by pomohlo, kdyby mě někdo ve škole naučil slušně odmítat pracovníky telemarketingu a různých telefonních průzkumů, ne tak z obav o soukromí, ale spíš kvůli té ztrátě času.) A připadá mi vždycky hrozně legrační, když je někdo tak citlivý na soukromí, že nevyplní ani dotazník na sčítání lidu, ale na netu píše zcela otevřeně o všem možném, s iluzí anonymity. Já tyhle diskuse na Rodině čtu jen čas od času, ale o spoustě zdejších diskutujících, včetně tebe, Grainne, vím víc osobních informací, a někdy hodně intimních (viz diskuse o porodech, menstruacích, chorobách, vztazích, náboženském a jiném přesvědčení apod.) než o vlastní matce.