Re: soukromí... hm

Zuzano,

nepochopila, však právě proto jsem se ptala . Ale teď už v tom mám jasněji.

Já jsem na naši rodinnou historii hrdá a vykládám o ní vcelku komukoli s velkou chutí, a byla bych pyšná, kdyby moje děti dělaly totéž. Nikdo z mých prarodičů nebyl žádný "hogo fogo", byli to normální lidi, ale pro mě byli výjimeční a zajímaví proto, že byli MOJI (i když jsem vlastně osobně zažila jen jediného z nich, a to jen nakrátko). Ale máme velkou rodinu a ostatní příbuzní mi o nich vyprávěli. Takže se mnou by ani nehnulo slyšet, že dědeček někoho jiného byl továrníkem a lítal do práce v eroplánu, protože to je prostě nesrovnatelné. Můj dědeček, i když jsem ho neznala, byl MŮJ, kam se na to hrabe nějaký eroplán.

Ale někoho, kdo má třeba rodinné vztahy všelijaké, by to třeba mohlo mrzet, kdo ví?

Ale chápu, že jsi to myslela trochu jinak - že nepovažuješ za vhodné o sobě něco vykládat cizím lidem jen proto, že Tě (nebo Tvé děti) o to požádají.

IMHO je potřeba i děti postupně naučit rozlišovat, KOMU se jaké věci dají říkat (protože jak nejsem přítelem toho vykecat výši příjmů v dotazníkové akci, tak zase na druhou stranu myslím, že je zbytečné preventivně o sobě neříct nikomu nic) a vzít v potaz pocit toho dítěte. Když by to bylo JEMU trapné říkat před celou třídou, tak bych ho jako učitel do toho necpala.