ty úkoly...

My jsme měli na 2.stupni ZŠ skvělou matikářku a zároveň třídní. Ta vždy říkala, že jestli a jak budeme vypracovávat domácí úkoly je jen na nás, musíme ale počítat s tím, že si občas někoho z úkolu vyzkouší, nebo se objeví v písemce, takže nevypracovat úkol samostatně se snahou pochopit ho, může mít za následek špatnou známku. Kdo úkolu nerozuměl a měl jej evidentně rozpracovaný a byla vidět snaha, mohl za ní přijít - většinou ale kdo snahu měl, nechal si úkol vysvětlit od spolužáka nebo od rodiče.
Jo a taky mám úsměvnou vzpomínku, že když psala jedničky, byly přes půl stránky a pětky psala miniaturní.

Se svými dětmi mám zkušenosti s úkoly velmi různé. Chodí do stejné školy a zatímco u páťáka nemusíme podepisovat nic kromě čtení (každý den si zapisují jak dlouho a co četli, ale nemusí to mít podepsané každý den), dokonce ani žákovskou knížku podepisovat nemusíme, tak u třeťáka musíme podepisovat úplně všechno. Jednou mi dokonce volala rozezlená učitelka v pondělí ráno a křičela na mne do telefonu, jestli jsem prý vůbec viděla synovy sešity, když jsme na to měli celý víkend! Viděla jsem je, jen mi nedošlo, že je mám podepsat a syn mi to zapomněl říct. Nebyla jsem schopná slova, úplně mě rozhodila, snad jsem se jí i omluvila, úplně mě vrátila do stresu školních let. Chudák kluk, ten si taky musel vyslechnout své. Od té doby podepisuju synovi opravdu VŠECHNO. Několikrát jsem se s pí učitelkou pokoušela domluvit o různých věcech a důležitějších než jsou domácí úkoly, nikam to ale nevede.

Já bych řekla, že je dobré vést děti k samostatnosti a zodpovědnosti - je to tvůj úkol, ty si ve škole pořádně zapiš zadání, abys doma věděl, co máš dělat (s tím u mladšího syna bojujeme přes veškeré podpisy a kontroly, bo když si úkol ve škole nezapíše a doma tvrdí, že žádný nemá...) a doma vypracuj úkol co nejsamostatněji a nejlépe. Na prvním stupni mám pocit se opisování úkolů ještě moc nepraktikuje, nebo mi něco uniklo?

A co se týče smysluplnosti úkolů, k tomu mám taky velké výhrady. První dva ročníky kluci snad na všech předmětech malovali, obzvláště mladší syn to nesnášel, odmítal pracovat i v hodinách, o to víc úkolů si nosil domů a my pak třeba dvě hodiny kreslili - ze čtení o čem četli - nakreslit lva a žábu bylo pro mne fakt těžké, v matematice - to mi přišlo obzvlášť infantilní - nakresli dvanáct berušek plus čtyři berušky ("ježiš marjá, to je šestnáct, proč to mám teď půl hodiny kreslit?") a pod.