Re: fyz. trest že není ponižující?

Píšeš, že nevíš, jak to vnímaly ostatní děti. A to je právě to, o čem jsem psala. Když bylo mezi dětma běžný "Musím domů, jinak dostanu výprask. Včera jsem dostal sekec, že jsem si roztrh kalhoty.Jestli se táta dozví, že jsme lezli sousedovi na hrušky, dostanu co proto.", běžnej výprask se za ponižující nepovažoval. Jasně, že v danym okamžiku dítě žádnou lásku necítilo. Ale třeba už 5 minut po výprasku si s mámou normálně povídalo, řeklo si o jabko, šlo s tátou na ryby apod. Dítě se bálo výprasku, ne rodiče! To je pro mě ten velký rozdíl.
Dneska to takhle nefunguje, takže sice fyzický trest občas použiju, ale velmi zřídka a jen jedno plácnutí. Je to dnes jiné, všeobecně se má za to, že fyzický trest je ponižující, proto ho dítě jako ponižující cítí. Neříkám, že dřívější postup byl lepší, že výprask za všechno je správný. Jen tvrdím, že to tehdy děti necítily jako ponížení. (Nepatří sem případy, kdy byl otec opilej, násilník, matka mimo s nervama ze vší dřiny apod.).
Stejně tak se nepovažovalo za ponižující, když muž ženu bil nebo znásilňoval. Jistě, že to bylo pro tu ženu těžké, ale fyzicky, ne psychicky. Pokud žila v komunitě, kde se to považovalo za normální, necítila se nijak zvlášť ponížená, netajila to, nekoukali na ní ostatní spatra. Čímž netvrdím, že to bylo správné.