Re: ponižování dětí...

Ivča (IP adresa 46.33.119.3)
•

Re: ponižování dětí...
1.2.2011 15:48:08
tohle se přesně stalo mému bratrovi, jeho otec mu odepíral pozornost a lásku,dnes to má nedozírné následky,několik hospitalizací v nemocni atd.
Lepší jedna facka než to ignorování,které si brácha vytrpěl



Tohle to znám moc dobře. Mě tohle dělávala babička, vychovávala mě ona, nikoli matka. A to odpírání byl její způsob. Sice mě to nedohnalo k sebedestrukčním pokusům ani do nemocnice... ale přiznávám, že v mnoha věcech bych psychologa a poradit moc potřebovala. Sama vím, že je ze mě nesebevědomý člověk, který se bojí říct svůj názor - aby nebyl odvržen, a celkově mám v tomto problém. Pravda je, že hlavně doma, tím myslím právě ve vztahu k babičce nebo matce. Ve vztahu s manželem to máme úplně jiné, jednáme a mluvíme otevřeně a žádného z nás by nenapadlo říkat něco jiného než si myslíme, a pak za zády snad ještě před druhými pomlouvat. Asi si dokážete představit tu neskutečnou úlevu (moji), když jsem zjistila, že mezi námi dvěma to bude fungovat takto normálně. A teď když máme dvouletou dcerku, kterážto určitě nebyla žádný andílek, od miminečka děsně řvala - né plakala, ale vskutku řvala a člověk netušil co se děje, proč... Později měla párkrát ty záchvaty vzteku, ale už jsem psala v reakci na někoho jiného, že tohle jsme dokázali zvládnout a teď je z ní zlatíčko. Neříkám, umí si vynucovat svoje, umí být zlostná a vzteklá, ale vždycky se snažím najít příčinu a vyřešit... teď už se s ní dá mluvit, ale taky to nešlo najednou, musela se naučit a pochopit, že když opravdu přestane se vztekat, tak se můžeme domluvit normálně. Ale hlavní u toho je, vždy dodržet slib nebo úmluvu. Neslibovat něco, co nelze splnit, nebo o čem mám byť i malé pochybnosti, že budu moct splnit. Nejhorší ale je, že moje babička tohle svoje upírání pozornosti jakoby zkouší aplikovat i na ni... stalo se to teprve dvakrát, ale i tak to se mnou pěkně zamávalo. Jenže...vysvětlujte a jednejte s někým, komu už je 90let, má svoje...a v těchto náladách prostě nemluví s nikým. Není s ní vůbec řeč... je uražená kvůli něčemu, ale člvoěk se nedozví kvůli čemu, protože ona to neřekne. Je to hrozně těžké a já začínám řešit, co vlastně s tím. Malá ji má strašlivě ráda, protože jinak je to babička moc hodná, hraje si sní, blbnou, fakt má fantazii, takže v rámci možností (aby babi nebyla moc unavená) malou nechávám si s ní chvíli hrát. Ale hrozně se bojím takovéto facky v podobě odmítání od babi.