Re: ponižování dětí...

Markéto - i kdyby to bylo 1x týdně, tak ročně je to 52x. Já byla bita možná 2x za rok, někdy ani to - co si pamatuju.
Ale nijak to nesnížilo můj pocit ponížení. Děti neřeknou, že se cítí poníženě, zuří, vztekají se a pak to z nich vyprchá. A zvyknou si - zas až tak moc to nebolelo a navíc - i ostatní děti jsou bity, tak co. Některé ale ne.
A že tys v dětství fyz. trest vnímala jako legitimní prostředek a že sis to zasloužila, přece neznamená, že to tak vnímají i ostatní.
Naši to doteď nepochopili, a to ani když jednou plácli malého a já jim vysvětlovala, že tohle tedy se dít nebude a snažila se jim znovu říct, proč. Nepamatují si to, přece nás nijak moc nebili, tak co. A že jsem to vnímala jako ponížení a stejně to k ničemu nebylo, naopak - nepochopili nic a nikdy nepochopí. Ale alespoň pochopili to, že moje děti nikdo nikdy oplacávat nebude, ať už chápou mé důvody nebo ne.
Oni nejsou tyrani, jsou jen zaslepení - jedna výchovná přece nemůže ublížit, jiní děti byli víc, tak co. Ale může.