Re: trestání

Pochybuji, že jsi žila před 100 lety v komunitě, kde se mlácení žen a dětí považovalo za běžné, takže také nemůžeš mluvit z vlastní zkušenosti, jen z doslechu, stejně jako já.

Netvrdím, že to tak bylo vždy a všude, ale byly komunity, prostředí, kde to tak probíhalo. A jsou místa, kde to tak probíhá dodnes. Když v něčem žiješ od malička, celá společnost to považuje za normální, tak to budeš považovat za normální taky. I když to budou věci, nepříjemné nebo bolestivé.

Vezmi si ženskou obřízku - je to hrozná věc, ale rodiče to svým dětem dělají, protože to považují za normální. Ty dívky se tím necítí ponížené - je to pro ně strašná věc fyzicky, ale ne psychicky. Naopak, ponižovaná by byla ta, která by to neměla.

Nebo dětská práce - strašná věc. Ale když to dítě žije v komunitě, kde to je běžné, trpí tím fyzicky, ne psychicky. Psychicky by trpělo, kdyby ho u toho někdo ještě nějak zvlášť týral, ale nebude cítit jako ponížení ten fakt, že musí pracovat.

S tím znásilněním je to podobné. Upozorňuju, že jsem nepsala o jakémkoliv znásilnění, ale o násilí vůči manželce. Manželka byla vychovávaná v tom, že musí manželovi kdykoliv vyhovět. Takže jí ani nenapadlo se nijak bránit, prostě zavřela oči a "myslela na vlast a královnu". Znásilnění mimo manželství mělo, řekla bych horší následky než nyní. Dnes je to na ženě, jak se s tím dokáže vyrovat a žít. Bohužel zatím nikdo nic nevymyslel, co by pomohlo, třeba pilulku zapomnění. Ale většinová společnost (s výjimkou pár imbecilů, který bych nakopala někam) se na ni dívá jako na oběť, které je potřeba pomoci, aby se mohla vrátit k normálnímu životu. Zatímco dřív se žena stala nečistou a žila buď na okraji společnosti nebo v klášteře nebo se šla rovnou utopit.