Re: trestání

Ne, zatim deti opravdu nemam, to je pravda, ale pravidelne hlidam deti pribuznych nejcasteji meho synovce. Pochopitelne kdyz si skakal na gauci, tak jsem se ujistila, zda neni vedle treba stul o ktery se muze uhodit a synovec skace na nohou a spadnout nikam nemohl, gauc nemam vysoky. Ja jsem mu ale koupila mensi domaci trampolinu, kterou muze u me bez obav pouzivat a ze ktery ma obrovskou radost, protoze takovou doma nema. Dale jsem stravila 2 roky au-pair a dalsi 2 roky jako nanny v Anglii a pak jeste jeden rok jako au-pair v Australii a starala jsem se o deti, kterym bylo v rozmezi 2-8 let, takze o detech vim dost a dost jsem se naucila. Co jsem se predevsim naucila je trpelivost, kterou v Cechach moc matek nema. Denne jsem svedkem toho, ze u nas se na deti rve, sproste se jim nadava, bijou se i na verejnosti, stale se jim neco zakazuje, nesmis, nesahej na to, nedelej to, nebo delej rychle, pojd sem rychle nebo zase nechod jsem a v drtive vetsine pripadu kvuli malichernostem, pohodli nebo netrpelivosti rodicu. To jsem v zahranici nevidela. Ano bezpecnost na prvnim miste, ale tu by mel rodic vytvorit, ne diteti neco jednoduse zakazat a trestat ho.
Kazdy je jiny, ja patrim k tem benevolentnejsim a trpelivejsim lidem co se vychovy deti tyce.