Re: trestání

Markéto, tohle nedělám, dvouleťáka prostě za ruku držím když přecházíme, ani nebiju, ani nediskutuju u přechodu, nechci ani vyvolat strach, ani nečekám více. Prostě popadnu a jdeme. Tříleťák už naprosto chápe, že auto je větší než ono a tudíž ho smete, a velmi dobře vidí, jak vypadají tátovy pokažené zuby a máminy zdravé, a že máma je ta, která na čistých trvá, tudíž si umí dát některé věci do souvislostí.
Večerní čištění zubů je zautomatizované, přiznávám, že ani nevysvětluju něco o zkažených (jen výjimečně), ani nevyhrožuju či netrestám když se tak nestane. Protože se stane vždy. Prostě ví, co mají každý večer dělat. Nejstaršího jsem to naučila, a mladší ho kopírují. Jednoduché. S těmi mladšími je už vždy menší práce v některých rituálech
Ale to jsou banality a divím se, že někdo to pokládá za důvod k boji s dítětem.
Slunce ráno vyjde a dítěti se zuby nezkazí, pokud se výjimečně stane, že si je nevyčistí.
Panuje nepravdivý mýtus, že když rodič jednou ustoupí, už bude muset ustupovat vždy. Není to pravda.