Re: trestání

No tak to děláš z dětí pěkné hlupáky. Že jsou někomu dva roky, neznamená, že není schopen pochopit vůbec nic a musí se mu vyhrožovat, aby dělal, co má. Mé děti tedy rozhodně nežily do svých šesti let pod neustálou hrozbou, že když se nebudou chovat podle mých představ, postihne je trest. Já se ke svým dětem chovám úplně opačně, vysvětlím, co a proč se má dělat a chválím je, když jim to jde. A jelikož děti jsou rády úspěšné a chválené, výborně to funguje. Zastrašování nebylo nikdy potřeba. Samozřejmě, že x-krát děti udělaly něco, co se mi nelíbílo, ale v takovém případě se já jako rodič v první řadě zeptám, proč to asi udělaly, jestli jsem k tomu nezavdala příčinu tím, že jsem je na něco zapomněla upozornit, něco jsem zapomněla odstranit z jejich dosahu, zapomněla jsem je hlídat apod. Že by děti vyloženě záměrně škodily nebo záměrně dělaly něco špatného, to jsem v podstatě nezažila. Děti se chovají v souladu se svou přirozeností a je na nás, abychom se tomu přizpůsobili. A na to, že někde je hranice, za kterou se nesmí, lze děti upozornit rozhodně kultivovanějším způsobem, než bitím nebo hrozbami. Děti nejsou hloupé.