Re: Výchova nejsou jen tresty

Jo jo, někteří to pořád vnímají černobíle. Tedy buď trestám, nebo mám rozjíveného spratka.
Nic na světě není takhle jednoduché.

Trest nepovažuju za nezbytný výchovný prostředek. Ale pozor, rozhodně nenechám dítě skákat nikomu - ani sobě - po hlavě! "Ne" nepovažuju za sprosté slovo, se stanovením hranic nemám problém.
A místo trestů a odměn se snažím používat spíš kouzelná slůvka "prosím" a "děkuji".
U batolete v případě akutního nebezpečí (často zmiňovaná kamna, auta...)stačí místo plácnutí pevně chytit za ruku nebo za ramena. A zároveň takovým situacím co nejvíc předcházet - my jsme dospělí, my víme, kde hrozí nebezpečí.

Místo obecné pochvaly je lepší "odměnou" vlastní dobrý pocit dítěte. Ten lze nějak nahlas vyjádřit slovy a pomoci si tak dítěti vlastní pocit uvědomit. (A nebo aspoň vyjádřit svůj dobrý pocit, pokud je to něco, co dítěti v té chvíli z jeho pohledu nic nepřináší.)

Mým cílem je vychovat dítě s pocitem vlastní zodpovědnosti, které se bude chovat vhodně i bez dohledu a hrozících trestů, prostě kvůli sobě, nikoliv kvůli pochvale.

Mimochodem, prý je prokázáno, že nejlepším výchovným prostředkem je vlastní příklad. Takže i v situaci, kdy dítě "neposlouchá", dávám dítěti tím, jak se chovám, nevědomky návod, jak řešit podobné konflikty.

Je jasné, že rodiče ani děti se nikdy nebudou chovat za všech okolností dokonale podle nějakých příruček a dobrých rad. Všichni jsme jenom lidi, jednotlivá "selhání" neodsuzuji, ani je nikomu - ani sobě - nevyčítám. Ale řekla bych, že se vyplatí takové "poučky" alespoň znát, pochopit a pokoušet se je uvádět v praxi.