Re: Jak to děláte Vy?

A jak tedy dítěti dát najevo, že se něco prostě NESMÍ, když i zvýšení hlasu je podle tebe něco jako osobní selhání? Neříkám, že by si občas člověk neměl přečíst něco o výchově, ale nic se nemá přehánět a přímo se mi protiví chovat se a tvářit se nepřirozeně dle nějaké příručky, připadá mi to často jako psaný návod v časopisech pro ženy "jak sbalit chlapa". Myslím, že nejlepší ve výchově je vlastní intuice a představa toho, co chci, aby s z mého dítěte vyrostlo.
Jedna moje známá už byla z příruček pro rodiče tak zblbá, že běhala za dítětem s pokřikem "to není vhodné, to není vhodné" (a dítěti to evidentně bylo šumák), protože v knize zakazovali používat termín "tohle nesmíš", prý by to dítě psychicky narušilo. Připadá mi to extrémní stejně jako to, že jestli rodič dítě plácne po ruce, když se chce sáhnout na rozžhavená kamna, je automaticky považován za tyrana. A ten kdo tvrdí ať si sáhne, že podruhé to neudělá, tak zřejmě neviděl puchýře na spálené dětské ruce. Myslím, že mezi občasným výchovným podotýkám mírným plácnutím a týráním dítěte, kdy mu vlastní rodič strká připínáčky do boty, je ohromný rozdíl.
Já se ve výchově řídím umírněností a intuicí a odmítám se napasovat do výchovných modelů chytrých knížek. Naši předci taky zvládali vychovávat potomky bez příruček a lidstvo nevyhynulo.