Re: trestání

Mám to se svými dětmi jako Mona. Vždycky jsem žasla, když moje sestra vysvětlovala svému dvouletému synovi - nesmíš strkat prstíčky do zásuvky, to bylo udělalo bum, zastavila se ti srdíčko a umřel bys. Přitom se normálně usmívala. A jen se otočila, už byl u zásuvky zas. A pak ho plácala, ale zbytečně. On přes tu omáčku vůbec nepochopil, o co jde.
Jasně že nebudu riskovat, zásuvky máme zaslepené, ale i tak tam nebylo místo k hraní - stačilo říct NE, to nesmíš. Ani její syn se k zásuvce u nás nepříblížil. Nebo u ní doma si neustále hrál se skleněnými dveřmi i vitríny, cokoli měl v dosahu, v tom se šťoural, shazoval to. U mne doma to nedělají ani moje děti, ale ani on - od mé sestry prostě nikdy neslyšel důrazné NE.
A ano - malé děti se neptají na důvody, stačí jim rituály, na důvody se ptají ty starší a těm se už dá vysvětlit kdeco. Otázkou samozřejmě zůstává, zda se podle toho budou chovat. Ale je rozdíl, když dítě třeba ví, že nebude lítat do silnice proto, že by ho mohlo srazit auto a jaký to má následky než když si myslí, že se nic nestane, protože tam není nikdo, kdo mu nedá na zadek /to myslím právě u těch starších dětí/.