Re: fyz. trest že není ponižující?

Opravdu, provokoval a vytáčel zcela záměrně. Dřív, když byl malý, jsme měli pravidlo trojky, tedy poprvé požádám, podruhé napomenu, potřetí řvu nebo trestám, tzn. dokud nebude to a ono hotovo, nemůže si hrát atp. Ale s velkým skorochlapem se dá dohodnout, říct, že to, co potřebuji, nemusí udělat hned, ale za chvíli, můžu to i připomenout (dle situace, pokud není něco neodkladného) ale on jaksi záměrně na tohle nereagoval tak, jako vždycky, nebo dle očekávání, prostě měl tu svou pubertální náladičku, kterou jsem schopná přejít se smíchem, s pochopením, ale nesmí to překročit určité hranice. A to ani verbálně. Byl víc, než drzý. Možná jsem měla víc vysvětlovat, že jsem zklamaná nebo dotčená atd., ale za ty roky tohle všechno ví, a proto provokuje tak, jak provokuje a zkouší hranice, kam až ho pustím. A když je porušil, porušila jsem je i já. Ani jednomu z nás se to nelíbilo, on znovu pochopil, kam až smí, a proto se omluvil a já jemu samosebou taky. Možná drsné, ale zabralo to. Díky bohu.