Re: trestání

Xantipo poraď:

Zrovna včera jsem narazila na těžký oříšek. Dcera je dost osobitá. Už jsem zkoušela ledacos a nepřišla jsem na to co na ni platí. Tak konkrétně. Včera ráno se vztekala,že jí nechci pustit pohádku. Řekla jsem jí,že když se vteká nepustím ji pohádku ani odpoledne. Byla úplně rozlícená a přiběhla ke mě a řekla mi,že mě nemá ráda a uhodila mě,plácla mě přes zadek. Snažila jsem ji k sobě přivinout a říct ji,že ji mám ráda a že se mi nelíbí že mě uhodila. A že kdyby se bývala nevztekala tu pohádku bych jí pustila. Ona byla naštvaná ještě víc a řekla mi,že mě nemá ráda. Otočila se a šla pryč. Řekla jsem jí,že to od ní není hezké a že se takové věci neříkají,že by ji jistě mrzelo kdyby se mi něco stalo. Na čež mi odpověděla,že mě zabije. Má 4 roky!!!! Nechápu,kde přišla k větě - že mě zabije? (školka? starší synovec?) V každém případě jsem byla bezradná. Kamarádka odpoledne mi řekla,že by ji dala jednu přes pusu.
Odpoledne se na návštěvě u kamarádky situace zopakovala v mírnějším provedení,kdy se mě dcera snažila vystrnadit z koupelny kde si hrála s holčičkou. Pohrozila jsem jí odchodem z návštěvy. Ale ani to nepomohlo. Vyřešilo se to samo,když jim oběma kamarádka zakázala hrát si v koupelně. Cizí autoritu jakoby respektovala.

Zkouším metodu domluvy,obětí,zákazu oblíbené hračky,činnosti a vždy se setkám s tím,že ji to nevadí. Hračku mi mileráda odevzdá a klidně ji týden neuvidí, na bazén klidně nepojede a nakonec ani tu pohádku vidět nemusí. Nic pro ní není trest